Kategorie
Značky
Regiony
 
 

Pražská Noblesa ukončila veteránskou sezónu

Portál Automakers se ohlédl do minulosti s Pražskou Noblesou, akcí, kterou Veteran Vintage Club tradičně připravuje na závěr veteránské sezóny. Letos to byl 13. ročník. Reportáž pro nás připravil Miroslav Hájek.

Oproti předchozím letům doznala Noblesa pár změn. Nejen, že start byl na novém místě, ale i celá režie byla trochu jiná. Ponechme stranou citelné zvýšení startovného pro účastníky, ale bylo jasné, že kdysi skromná akce žijící s fandovství veteránistů – členů klubu, po roční vynucené pauze jaksi nabobtnala.

Wartburg Sport z roku 1965 v kabrioverzi je naprostý unikát

Naštěstí zůstalo to, co pro Noblesu bylo doposud typické, přátelské prostředí s typickým občerstvením v podobě mazaného chleba sádlem se škvarky a cibulí pro účastníky. Ale… zatímco za stoly stále čarovaly se sádlem a s cibulí stejné tváře členek klubu, pak už na první pohled se hodně rozrostl pořadatelský tým. Jako by to bylo symptomem nejen složitější režie letošního ročníku, ale i něčeho jiného…

Prostředí bývalého branického pivovaru 13. ročníku slušelo

Pohled do obsáhlé startovní listiny, čítající téměř 150 účastníků, napověděl, jakou současné veteránské hnutí prochází proměnou. Přibylo velké množství nových starých aut; zpravidla zajímavých, většinou skutečně noblesních veteránů. Kde jsou ty doby, že když se na podobné akci objevila nějaká novinka, hned se kolem ní rojil zájem obdivovatelů. Dnes už auta přibývají jako, skoro to svádí říct, jako na běžícím pásu.

Pryč jsou doby, kdy k životu vzkříšený veterán při své obnovené premiéře na veřejnosti měl za sebou tisíce hodin práce majitele v dílně. Dneska už je to podstatně jednodušší. V současné době nad takzvanými „šroubkaři“, tedy veteránisty, kteří znají své vozidlo doslova do posledního šroubku, protože jim při rekonstrukci skutečně prošlo rukama, už převládají majitelé solidních kont.

Jejich vozy začínají přebírat nadvládu ve startovních listinách obdobných akcí. Stačí zkontaktovat agenturu, která vám pak dokáže prakticky kdekoliv na světě dohledat auto podle vašeho přání, doveze ho a když na to přijde a je to potřeba, ho i zrekonstruuje. Takových příkladů bylo i na letošní Pražské Noblese víc.

Ford Fairline 500 – nejspíš největší kus auta na celé akci

Nás ovšem zajímalo, jak tito majitelé staronových krasavců znají historii svého vozu, své značky. Několik z nich jsme oslovili s dotazem, zdalipak vědí o místě zrodu svého vozu a jestli tuší, zda z jeho původního rodiště ještě dnes putují do světa nové automobily. V lepším případě bylo odpovědí pokrčení rameny, nikdo netušil vůbec. U jednoho parádního modelu Nashe jsme se alespoň přiblížily odhadem, že auto americká automobilka Nash Motors sídlila asi ve Wisconsinu. U jiného, podobně starého, tedy bezmála devadesátiletého Morrise se majitel netrefil odhadem vůbec.

Ale abychom nebyli jednostranní, nutno přiznat, že i v letošním vzorku automobilových veteránů, respektive jejich majitelů, se našli ti, kteří zosobňují představu majitele historického vozu staré gardy, tak, jak jsme je znávali dřív.

Kouzlo Noblesy tkví i v tom, že se nebrání smyslu pro humor

Jeden příklad: zatímco mnohdy přistály vozy v Česku třeba i po cestě ze zámoří před rokem či dvěma, příkladem protikladu může být jinak celkem nenápadná Simca 1300 se startovním číslem 12. Má najeto po domácích evropských silnicích za 55 let statisíce kilometrů. Její majitel inženýr Pavel Kraus je ten příklad veteránisty, který poznal své auto za více než půlstoletí doslova do posledního šroubku. A nejen to, zná celou historii značky. Včetně třeba i fabriky, kde se po dlouhá léta vozy značky Simca vyráběly. Tedy pochopitelně včetně té jeho. A když se s ním dáte do řeči, rád vám dá i kontakt na správce muzea Simca, které sídlí na severním břehu Seiny kousek nad Paříží v Poissy. Zatímco na druhém břehu řeky dnes vyjíždějí z automobilky vozy značky Peugeot.

Zdroj: PhDr. Miroslav Hájek
12.prosinec 2021